شمارهٔ ۲۱۸

رباعیات

چون غنچۀ گل در تک و پو می افتد
از شاخ بهر باد فرو می افتد

ز آغاز و سرانجام همی اندیشد
وز آمد و شد خنده برو می افتد

{{ errBoot }}
{{ err }}

دیوان

{{ metaLine }}

موردی نیست.

{{ initial(poet.nickname || poet.name) }}

{{ poet.nickname || poet.name }}

{{ poet.poem_count }}

{{ catTitle }}

{{ total }} · {{ coupletTotal }}

خالی است.

{{ poem.poet_nickname }}

{{ poem.title }}

{{ poem.category_title }}

{{ line }}

{{ poem.plain_text }}